Jak se dívám na depresi
Nemám na mysli reaktivní depresi po tragické události, úmrtí blízké osoby ap. V tomto případě jde o zpracování traumatu anebo truchlení a to jsou procesy zcela přirozené a nutné.
Depresivní náladu zažil někdy v různé intenzitě každý z nás. Je to ten pocit, kdy se nám do ničeho nechce nebo dokonce cítíme nechuť, odpor nebo nedostatek energie a to co děláme, nám připadá nesmyslné. Někdy takové prožívání trvá hodiny, někdy dny, týdny, měsíce.
Depresivní nálada bývá doprovázena smutkem anebo pocity, že sami sobě nerozumíme, nevíme, co chceme, nic nás nebaví a nevíme, kam směřujeme.
V dětství obvykle víme, co nám dělá radost, co nás baví, co nás zajímá. Jsme ale okolnostmi, systémem, autoritami často vedeni jinam. A dlouho si to neuvědomujeme. Např. dítě řekne: „chci být zahradníkem“ a rodič odpoví: „ne budeš právníkem nebo zubařem, to tě uživí“. Zkrátka místo rozvíjení nápadů a povídání si o tom, co by dítě chtělo, dostane často rovnou seznam záporů a negativních scénářů, jak špatně může dopadnout a rad a návodů, jak se nejlépe v životě uplatní. V důsledku potlačí svou přirozenou schopnost rozvíjet svou podstatu.
Může se to dít i v dospělosti, kdy jsme okolnostmi, rodinou, zaměstnavatelem ap. hnáni do činností, které pro nás nejsou přirozené. A zároveň jsme naučeni potlačovat své touhy, protože bychom mohli dopadnout špatně, pokud půjdeme vlastní cestou.
Depresi vnímám jako formu psychospirituální krize – naše vlastní podstata nás zabrzdí v samovolné anebo nechtěné a okolnostmi vynucené cestě někam, kudy jít nechceme. Depresivní příznaky nás paralyzují a znemožní nám pokračovat v konání proti vlastní podstatě. Je na nás, jak tuto šanci využijeme.
Pokud dál pokračujeme v umlčování vnitřního hlasu – např. alkoholem, drogami, dávkami léků, horečnou činností, závislostí na jídle, závislostí na vztazích atd., může se tato obtíž přesunout do fyzického onemocnění anebo chronické formy deprese.
V psychoterapii se potom zabýváme hledáním rozcestí, kde klient sešel ze své cesty. Na fyzické úrovni odhalujeme, kde uschoval napětí a příběh spojený s potlačením jeho vlastní podstaty.
Depresi vnímám jako šanci k vnitřní změně.
Jevy pozorovatelné na úrovni vědomí jsou především symptom a komplex. Symptom lze definovat jako fenomen zahrazení nebo rušení normálního průběhu energie, může se projevovat jak somaticky, tak i psychicky. Je alarmujícím signálem, který svědčí o tom, že ve vědomém zaměření něco podstatného nesouhlasí nebo je nedostatečné a že by tedy mělo dojít k rozšíření vědomí“, tj. k odstranění blokády, přičemž však nelze předem udat, kde se dané místo nachází a kudy k němu vede cesta.
Komplexy definuje Jung jako odštěpené části osobnosti – skupiny psychických obsahů, které se oddělily od vědomí a fungují autonomně, bez ovlivnitelnosti vůlí: ‚vedou tedy zvláštní bytí v temné sféře nevědomí, odkud mohou kdykoli brzdit nebo podporovat vědomé akty.